Velké skutky Boží

Hanka Kotlářová se námi podělí o svou úvahu, zda bychom poznali Pána Ježíše, kdyby dnes byl v lidském tělě mezi námi. A pokud ano - jak bychom reagovali? Co jsou to skutky těla a skutky Boží? A má cenu se o ně snažit?

Miluji trávit čas v Boží přítomnosti. I tak si ale často uvědomuji, jak málo ještě Pána Ježíše znám… a zároveň mě to vždy hluboce motivuje Ho více hledat a poznávat. Kladu si různé otázky a s Duchem Svatým na ně hledám odpovědi – a On rád zjevuje další střípky mozaiky a pomalu dává jasnější obrysy tomu, co se mi předtím zdálo nejasné a neuchopitelné.

Výsledkem jednoho takového zamyšlení je následující obecnější úvaha z roku 2022 nad Božími skutky - co to vlastně je, jak je můžeme žít a co jim v našich životech může bránit. Kéž vás inspiruje pro vlastní zamyšlení a rozjímání.

Položme si na začátek otázku: Poznali bychom Pána Ježíše, kdyby se mezi námi dnes objevil?

Jak by to asi vypadalo? Ježíš by se pravděpodobně většinu času zabýval řešením trápení lidí, nekoukal by na sebe, přimlouval by se za hříšníky, sloužil potřebným a uzdravoval nemocné… neustále by vyprošoval milost pro hříšné a modlil se: "Otče, dej jim ještě šanci, znovu se nad nimi smiluj." Zkrátka by nesobecky a z čistého srdce napravoval lidský hřích, učil lidi přijmout odpuštění...byl by tam, kde většina lidí (i křesťanů) být nechce a dělal to, u čeho by většina řekla "ne, díky, tak si život věčný nepředstavuji".

Myslím, že kdyby dnes byl Ježíš na Zemi, nebylo by naším hlavním problémem, jestli bychom ho jako křestané poznali - ale zda-li bychom byli ochotni uznat, že takového mesiáše potřebujeme.

Dokázali bychom v srdci přijmout, že to, co On napravuje je i náš hřích? Ze nejsme o nic méně hříšní než ti lidé, kterým On slouží? Že všichni neseme zodpovědnost za to, v jakem stavu svět je? Že právě to jsou ty "Velké skutky Boží"? Že takový je náš mesiáš? Dokázali bychom Ho opravdu jako učedníci následovat?

Věřím, že ano. A to díky Duchu Svatému, který nás vytrvale vede k Bohu, ukazuje na Ježíšovu slávu, buduje nás, usvědčuje, povzbuzuje a zjevuje nám cíl, který je bezkonkurenčně nejlepší - a tak nás uvádí do tajemství za oponou a dává nám nebeskou radost.

Zabývejme se tedy spíše otázkami – Jak to Ježíš dělá? V čem je ten klíč? Jak dokázal tak dokonale nesobecky, z lásky a z čistého srdce podstoupit kříž? A jak nás Duch Svatý chce pozdvihnout, abychom i my byli schopni obstát i v těžkostech?

Jedním z důvodů může být Ježíšovo poznání, že právě v těchto věcech má srdce nebeský Otec. Že se jedná o to bezkonkurenčně nejlepší pro všechny (tedy jak pro lidi, kteří "sobecky" touží po tom, mít se dobře, tak pro Boha, který chce tuto lidskou potřebu sám naplnit). Ježíš věděl, ze vztah s Otcem je to absolutně nejlepší možné, jediné opravdové naplnění našich tužeb.

Ježíš a Otec (spolu s Duchem Svatým) jsou jedno, nikdy se nerozdělili. On je alfa i omega - On byl s Otcem při stvoření všeho, radoval se před Ním, když Otec tvořil svět (Přísloví 8:30) a nyní, při dokonání věků, je opět v Jeho slávě. A protože v Bohu není žádné rozdělení typu "v dobrém budeme spolu, ve zlém do toho nejdu", vykonal i tu prostřední část, kde bylo utrpení. Věděl, že vztah je nejen daleko, daleko hodnotnější než se vyhnout utrpení, ale i dostatečný pro to, aby utrpení podstoupil, obstál a nezhřešil. I proto se za nás modlil "A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my." Jan 17:11.

Ježíš si pro nás přeje to stejné - abychom byli jedno s Otcem, protože tak vykonáme na Jeho slávu s čistým srdcem vše, co je nám uloženo a úspěšně dokončíme náš závod s poznáním, že Bůh sám za toto všechno stojí - protože my jsme mu za to stáli.

A tak ani my mu nemáme sloužit pro ty skutky (to bychom byli otroci), ale pro zbožnost – protože jsme Boží děti, vyšli jsme od Boha, jsme s Bohem (,jsme tam, kde On je – a On nás skrze obecenství s Ním synchronizuje se sebou samým) a k Bohu se opět plně navrátíme. Nesloužíme, abychom získali hodnotu, ale protože nám Duch Svatý osobně zjevuje, jak nesmírně vzácný je člověk pro Boha samotného. Protože je naší novou přirozeností být s Bohem, v Jeho věcech. Tedy jsme spojeni s Ním, nejsme tu sami pro sebe a bez Boha, ale pro Boha a skrze Něj pro bližní.

A jak víme, že jsme děti Boží?
Ř 8:14-17: "Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží. Jsme-li však děti, jsme i dědicové -- dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, pokud vskutku spolu s ním trpíme, abychom spolu s ním byli také oslaveni."

Duch Svatý, náš přítel, rádce, zastánce… ten, který nás uvádí do veškeré pravdy nám jediný skutečně zjevuje, že jsme Božími dětmi se vším všudy. A nejen to – vede nás i k životu Božích synů a dcer, kteří se nebojí, znají Otce, mají hojné dědictví a užívají ho. A naše dědictví už není jen dle staré smlouvy, kde Bůh zasliboval bezpečí a požehnání s podmínkou, že je nutné zachovat všechna Jeho přikázání. Ve Zj 21:7 Ježíš říká - Kdo vítězí, dostane toto jako dědictví; budu mu Bohem a on mi bude synem. Tedy tou branou k dědictví a jeho počátkem je OSOBNÍ VZTAH OTCE A JEHO SYNŮ (všech božích "Hyiós" – mužů i žen). Vztah, který kdysi Adam ztratil, vztah, který nám Ježíš sám znovu vykoupil a stal se těmi dveřmi návratu k trvalému životu s Otcem všech otců. Věříme tomu?

Je něco, co nám v tom může bránit?

Možná se někdy až příliš zabýváme věcmi a způsoby tohoto světa. Boží život je však neskonale jednodušší. Není nutné ho komplikovat, ale v upřímnosti, krok za krokem, dle toho, kam již došla naše víra, postupovat k realitě, že všechno máme v Bohu. On nám dává nebe a plnost milosti – a to nám vystačí, až přetékáme. (Tím však nechci povzbuzovat k omezování životních nutností jako spánek a zdravý životní styl – máme se o sebe dobře starat).

Zároveň je třeba se pod vedením Ducha Svatého vypořádat i s vlastním hříchem - říci, že na něm nemáme žádný podíl je slepou uličkou na poušti – nemůžeme se vzdát zodpovědnosti za život, který nám Bůh svěřil. Ale také je třeba přijmout, že jediný, kdo má řešení je Ježíš. Pokáním přijímáme Jeho vítězství a přecházíme ze smrti do života v jednotlivých oblastech života. To On na kříži zvolal "Dokonáno jest!" – tedy dokonal veškeré skutky naší spásy a my k nim nemůžeme svým úsilím nic přidat. Ježíšovy skutky jsou primárně:

• Duchovní náprava skrze přijmutí odpuštění a očištění Jeho krví.
• Obnova do původního stavu (tedy i uzdravení) a stvořitelské činy.
• Uctívání a oslava Boha Otce.
• Přinést duchovní triumf (průlom Božího království) / demonstrovat porážku satana již zde na zemi.

Nejsme tu, abychom otročili hříchu a žili pro svět – a přesto máme touhu něco konat a mít "podíl" na Bohu a Božím díle. Jsme-li bez činnosti, neprospívá nám to. Něco nám chybí. Duch Svatý proto mění náš postoj – už to není otročit (bez Boha a v dřině) ale být s Bohem.

Je-li tam naše pozornost, všechno zvládneme. Víme, že pro Boha nemůžeme nic udělat – můžeme jenom být s Ním. I to je vedení Duchem. Tam není žádná nuda ani otročina. A sám Bůh nám chce dát podíl na Jeho Božství a účast na Jeho díle.

Naše srdce (tedy alespoň moje) nedokáže být plně při službě Bohu (na to nejsme stvořeni), ale dokáže být při Bohu samotném. Protože tam docházíme cíle naší existence. Je to naše závislost na Bohu, jako štěp na kmeni.

Veškeré skutky Boží (ve smyslu vyjádření Boha – vyjádření toho nejlepšího neviditelného viditelně / jejich přenesení vírou do viditelného světa) může dělat JENOM BŮH. Protože pouze Ježíš spolu s Duchem Svatým dokázali činit skutky Boží – a právě Ježíš je také všechny dokonal. Člověk sám o sobě (bez Ducha Svatého) toho není schopen – může plně dokonávat pouze skutky přirozené.

Na Božích skutcích tedy nemáme lidsky žádný jiný podíl, než že se necháme použít a přijmeme Otcovu radost a potěšení z toho, že jsme s Ním. Sláva totiž patří Bohu. Vše ostatní by bylo hraní si na boha a snaha být bohem – což je zcela nemožná absurdita.

Proto neřešme naši touhu po Bohu snahou být bohem (to není naše břemeno) a spokojme se s daleko lepší variantou – být s Bohem. Netrapme se (a nenechme se trápit). Je to v pořádku. Tak to Pán Bůh zařídil – a také vyřešil náš problém tím, že se zavázal, že vždy byl, je a bude s námi. Tedy: vždy máme Boha.

Jsou i skutky Boží uvnitř člověka – respektive vnitřní komunikace našeho ducha s Duchem Svatým. Jsou to skutky / činnosti / aktivity, které nejsou hříchem a jsou velmi dobré pro život. Může to být úžas nad Boží krásou. Uctívání. Poznávání / zkoumání / hledání Boha. Přijímání Jeho lásky. Zkoumání hlubin vlastního srdce. Hledání pravdy. Nenechme si tuto milost ukrást.

Celkově jsou tedy skutky lidské, ďáblovy a Boží. Ježíš přišel, aby oslavil Otce a zmařil ty zlé, skutky ďáblovy. A Duch Svatý nám byl dán jako závdavek našeho dědictví, aby oslavil Ježíše a aby nás posvětil. Aby nás dokonale sjednotil se sebou samým – a tím pádem už nebyly oddělené skutky lidské a Boží, ale my s Bohem a On skrze nás ve všem.

Ty největší skutky Boží pak můžeme s Bohem dělat jenom jako církev. Ta je tělem Kristovým a skládá se z posvěcených jednotlivců, kteří chodí s Bohem a Ježíš Kristus je hlavou.

Otec měl jistě úžasné společenství s Ježíšem a Duchem Svatým. A přesto v Jeho srdci bylo, aby měl svou nevěstu - svatou církev - v nebi (možná pro skutky, které si zatím ani nedovedeme představit). Protože i když každá jednotlivá, čistá kapka vody je překrásná, jen mnoho kapek spolu vytvoří sílu a krásu Niagarských vodopádů.

MODLITBA:

"Ježíši, Ty jsi řekl: "Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce jsou mnohé příbytky. Kdyby nebyly, řekl bych vám to. [Neboť] vám jdu připravit místo. A odejdu-li a připravím vám místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. A kam já jdu, [víte, i] cestu znáte." (Jan 14:1-)

Ježíši, děkujeme ti, že každý z nás je ti nesmírně vzácný. Že jsi nás vykoupil svou drahocennou krví, abychom skrze Ducha Svatého dokázali porozumět nebeským věcem a znali Boha jako Otce, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu. Že sis nás v něm vybral před založením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před tvou tváří v lásce, když jsi nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy tvé milosti, kterou jsi nás obdařil ve svém milovaném Synu.
Děkujeme ti za hojnost Tvého požehnání, plné odpuštění, milost a úžasné dědictví. Děkujeme za to, že Ty jsi ten, který nerozděluje, ale spojuje. Že Ty, Otče, Ježíši i Duchu Svatý jste jedno a nikdy jste se nerozdělili. Pane prosím, pozdvihni nás ještě výše do nebeského života a ještě více nás plň svým Svatým Duchem tak, abychom skrze Boží jednotu mohli vykonat vše, do čeho si nás povolal. Požehnej i každému zvlášť, aby ve svém srdci jistojistě věděl, že je navždy milovaný, přijatý a svatý. Amen."

(dle Efeským 1)

Publikováno se souhlasem autorky.