Naše hodnoty
LÁSKA: Popřípadě největší přikázání je "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci." (Matouš 22:37-40)
Pán Bůh miluje každého člověka a nabízí mu, že bude proměňovat jeho život a srdce, dokud se nestane zdravým, zralým a milujícím. A protože platí i "Kdo nemiluje, zůstává ve smrti" (1 Janova 3:14), dobrotivý Bůh ve své práci na nás nepřestává, dokud člověk vědomě nezatvrdí své srdce a nezvolí si hřích. Protože "Bůh je láska", nelze začít ničím jiným. I nejznámější biblická kapitola o lásce, 1 Korintským 13, říká: "A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska."
VÍRA: Protože Bůh není vidět fyzickýma očima, i když evidence jeho existence, dobroty a jednání je všude kolem nás, poznáváme ho vírou - primárně skrze jeho slovo, Bibli. Ale také díky mnoha vyslyšeným modlitbám a pozoruhodným "náhodám" v našich životech (jak se říká: Jaký je rozdíl mezi náhodou a zázrakem? Náhoda je, když Bůh chce zůstat inkognito, zatímco zázrak je tehdy, když se Bůh podepíše. :-)
Víra je dar, ale přesto o ni můžeme usilovat. Kdo hledá (Boha), najde. Když člověk čte Boží slovo s postojem "chci tě, Bože, poznat" a "dávej mi také zažít to, co jsi dělal pro lidi v tom biblickém příběhu", postupně zjišťuje, že Mu je Bůh blíž a blíž, jako když se vynořuje postava z mlhy, a v nás roste schopnost mu důvěřovat, vidět Jeho jednání, vděčně na Něj reagovat a chválit. A během toho poznávání v nás postupně uzdravuje různé bolesti a rány ze života. "Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k Němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a odměňuje se těm, kdo Ho hledají." (Židům 11:6)
POKORA: "Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť 'Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost'." Pán Bůh dělá pozoruhodné a zázračné věci v našich životech i skrze nás, ale je zcela jasné, že to činí On a ne naše schopnosti, vzdělání, zkušenosti či obdarování. Všechna sláva a díky patří Bohu. My jako Jeho věřící děti můžeme mít radost z obecenství s Ním a z toho, že "nás bere s sebou, když jde pomáhat lidem" - jak to dělá každý dobrý rodič, když chce rozvíjet své děti. Ale zdrojem a dárcem všeho dobrého je sám Bůh (Jakub 1:17)
MOUDROST: Přísloví 19:2 říká, že Bez poznání (nebo moudrosti) nemůže být nikdo dobrý. Nelze konat velké Boží dílo, pokud nevíme jak. I proto se sekáváme na domácích skupinkách a nabízíme osobní vedení, učednictví či mentoring pro rozvoj různých oblastí života, vztahů, služby či práce jednotlivců, aby naše životy mohly být stále zdravější a efektivnější. V podobenství o rozsévači jsou čtyři druhy půdy, ze tří dlouhodobě užitek není, zatímco ta čtvrtá vydává třiceti, šedesáti či stonásobný užitek.
Jaké chceš mít v životě výsledky? Bůh nabízí tuto moudrost pro stonásobný užitek - chceš ji najít?
BOŽÍ MOC: Pro někoho kontroverzní oblast, protože velká část církve v naší zemi byla pod útlakem a mnoho velkých zázraků nezakoušela. Ale když se podíváme na život Pána Ježíše a první církve i do velkých probuzení v historii, tak Boží láska nikdy nebyla bezmocná, ale mocná. A proto se Pánu Ježíši dařilo přemáhat temnotu, uzdravovat nemocné, vysvobozovat zajaté a měnit k lepšímu úděl každého, kdo chtěl a k Němu pro takovou proměnu přišel.
Boží moc, divy a uzdravení nikdy nemají sloužit ke slávě lidí nebo jejich obohacení, ale jako jeden z dokladů Boží lásky k pomoci potřebným. Pro člověka s rakovinou či jinak vážně nemocného může být hezké slyšet o nebi, že tam bude s Ježíšem dobře, ale ještě mnohem lepší je posloužit navíc i uzdravením, které Ježíš vydobyl na kříži stejně jako odpuštění hříchů. A vidět šťastné lidi, který zmizela rakovina, chromé chodit, hluché slyšet, neplodné páry mít děti - taková služba s Bohem dělá radost i tomu, kdo slouží.
ÚCTA: "'Cti otce svého i matku svou' je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: 'aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.'" (Efezským 5:2-3)
Někteří jsme měli tu milost, že jsme měli dobré a příkladné rodiče, prarodiče, učitele, vedoucí a jiné vzory. Jak vděčně na ně vzpomínáme. O co snadněji, lépe a rychleji jsme mohli vyrůst, než kdybychom museli sami "objevovat Ameriku".
Někteří neměli takové štěstí a Pán Bůh se věnuje uzdravení jejich srdce a obnově jejich vlastní hodnoty, vztahů a života. Úcta k Bohu, úcta k životu, úcta k těm, kteří mnohé dobré dokázali, přináší milost shůry, která působí, že se lidem daří lépe a šťastněji, že spolu chtějí být i nadále - a že se sami chtějí stávat dobrým příkladem druhým. Úcta k Bohu a k druhým je tak (možná paradoxně, ale spolehlivě) jedním ze zdrojů vlastního růstu a kvality.
SPOLUPRÁCE, VZTAHY A PŘÁTELSTVÍ: "Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! … Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky." (Žalm 133:1,3) "On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům." (Malachiáš 3:24)
Když se ptali Matky Terezy, jakou nemoc považuje za nejhorší, neřekla ani AIDS, ani malomocenství, ale "samota". A ta v době sociálních sítí bují. Všude je množství "liků" a podnětů, ale skutečných přátelství a dobrých vztahů ubývá.
Téměř každý nakonec touží po lásce, přátelství a dobrých vztazích, i když introvertům jich stačí jen pár. Kdo opravdu hledá Boha a bere Ho vážně, může se stát (pro mnohé překvapivě) i Jeho přítelem (viz Abraham nebo Ježíšovi učedníci - Jan 15:15). A církev nemá být jen místem duchovní služby, ale i láskyplných a věrných vztahů a opravdového přátelství.
Ne každý to hned umí nebo se chce vzdát některých sobeckých návyků, ale kdo zakouší požehnání, které Bůh dává na spolupráci v manželství, mezi generacemi, různými obdarováními či denominacemi, ten chce víc. I proto rádi spolupracujeme na mnoha mezidenominačních dílech.
SLUŽBA: Pán Ježíš Kristus "nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil" (Marek 10:45), a ve službě pro druhé v Boží vůli našel své naplnění (Řím 12:2, Jan 4:34). Požehnanější je totiž dávat než brát. Proč? I proto, že nás to vede k Bohu, abychom znovu a znovu od Něj čerpali zdroje, inspiraci, moudrost a sílu pro službu druhým, ale zároveň přitom můžeme zakoušet, jak moc je Bůh miluje - a jak moc miluje i nás. Každý, kdo se vydal do zdánlivě drobné služby Bohu i lidem, má svoji odměnu. A dlouhodobě kvalita života služby z lásky vysoce převyšuje jakýkoli sobecký či sebestředný život.
I proto pomáháme lidem nacházet a rozvíjet jejich obdarování a růst v jejich povolání, bez ohledu na to, jestli vypadá více "duchovně" nebo "prakticky". Mnohokrát jsme zažili, jak Bůh někoho obdaroval a vyrostly zcela nové schopnosti a oblasti v jeho životě. Někdy převážně pro naplnění jeho dávných snů či potřeb jeho blízkých, ale některé služby ovlivňují desetitisíce lidí v různých zemích světa. Tomu, kdo věří, není s Bohem nic nemožného!
EVANGELIZACE: Pán Ježíš přišel uzdravit nemocné, zachránit hříšníky a dát jim život v hojnosti v osobním vztahu s Bohem, který s Ním mohou prožívat na zemi i na věčnosti. A povolal své učedníky rozšířit tuto dobrou zprávu o Boží záchraně až na sám konec světa.
Žel církev v historii nebyla vždy "výkladní skříní nebe" a místem, kam by lidé šli pro pomoc. Je mnohé, co ve svých životech můžeme stále zlepšovat. Ale církev určitě nemá být ghettem, kde se máme zavření stydět za své nedokonalosti.
Evangelium je radostná zvěst pro všechny, i když ji nesou nedokonalí lidé. Učíme se ji přinášet druhým kolem nás, osobně, na akcích i online prostředky. A podporujeme různá misijní díla a misionáře v Evropě, JV Asii i v Africe a můžeme zakoušet Boží radost z toho, že Bůh proměňuje životy desetitisíců lidí.
DUCH SVATÝ: Písmo praví: "Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti." (Lukáš 24:49) a "Držte se lásky a usilujte o duchovní dary" (1 Kor 14:1).
Prvotní církev zažívala takový rozmach a úspěch proto, že Pána Ježíše poslechla a spolupracovala s Duchem svatým. Bez Něj nešli sloužit - moc dobře věděli, jaký byl rozdíl v jejich schopnostech do Letnic a po příchodu Ducha svatého.
On je mnohem více než "jenom" (vzácné) Boží dary a povolání. Je osoba Boží trojice, s níž zde na zemi můžeme a máme mít vztah, zakoušet Jeho vedení, potěšení, rady a pomoc. To on, Duch svatý, zjevuje Pána Ježíše lidským srdcím a přináší nebe na zem. A protože velice stojíme o Boží přítomnost a jednání, vítáme Ho a zveme Ho do všeho, co děláme. To Boží může být vždy lepší než i to nejlepší lidské, a to jsou mezi námi lidé mimořádných schopností.
Žel až příliš často se mnozí křesťané snaží sloužit Bohu i lidem, jak nejlépe dovedou sami, a Ducha svatého opomíjí. S Jeho pomocí a vedením jde všechno lépe. A vlastně až s Ním můžeme přinášet Boží pomoc, spásu a lásku způsobem, kterým Pán Ježíš zamýšlel (i přikázal). I když je zde až na posledním místě seznamu, je tím, kdo nám umožňuje naplno žít všechny ostatní hodnoty. Proto je dobré ze srdce žádat: "Duchu svatý, naplňuj mě, prosím, inspiruj můj život, vztahy i službu a jednej skrze mě mnohem víc, než si dovedu představit" (viz Ef 3:20, 1 Kor 2:9-10).